Cucání prstíků

15.10.2013 19:10
Synovi bude za týden jeden rok a od zhruba tří měsíců si cucal prostředník a prsteník pravé ruky. Hned v začátcích jsem zaznamenala, že se jedná o zlozvyk a také jsem řešila, jak se ho hned v počátcích zbavit. 
V té době, a asi ani později, jsme na to však nebyli ani jeden připraveni, a situace tak na dlouhou dobu zůstávala tak, jak byla. Syna jsem v té době plně kojila (stejně jako jej i nyní stále kojím ve dne i v noci) a plně i nosila (stejně jako teď; podobně jako maminka ve Vašem příspěvku kočárek vůbec nepoužíváme a ani nevlastníme). Situace však byla o to horší, že jsme byli se synem po porodu poměrně násilně separováni (šest dní mě s ním odmítali hospitalizovat, čtyři dny mi pak veskrze neopodstatněně zakazovali kojit - stížnosti jsou již na cestě). Michaela Mrowetz mi vysvětlila, že synovy prsty mohou fungovat jako kompenzace mé nepřítomnosti právě v oněch citlivých hodinách a dnech po porodu. Právě v době okolo třech měsíců dával pak syn přednost prstům dokonce před prsem (což mi na pohodě nepřidávalo). Ještě minulý týden na tom byl tak, že "žužlal" ve dne v noci, při hraní, v Manduce, v noci, když se probral a chtěl znova usnout, když se nudil, když přemýšlel... Mně to trápilo o to více, že mi takto nevědomky neustále připomínal dobu, kdy jsem měla být s ním a nebyla jsem.
Na popud a radu Michaely Mrowetz jsem mu prsty začala ve středu večer vytahovat. Bez vysvětlování či snad trestání, prostě jsem je jen vytáhla. A nabídla mu do ruky hračku, zábavu, jídlo nebo právě Vámi zmiňované prso. Už následující den jsem musela podobně zasahovat jen asi pětkrát a den další si syn prsty necucal vůbec, ani ve dne ani v noci. O to více se kojil a intenzivněji o sobě dával vědět, ať už spokojeným a halasným výskáním nebo naopak nespokojeným pláčem a křikem. Celkově je teď jako vyměněný. Všechno dělá o mnoho intenzivněji, neustále někde špacíruje, něco objevuje a něco mi, teď už uvolněnou rukou ukazuje. Hlavně ale, když se mu cokoliv nelíbí, na prsty si ani nevzpomene a lačně přijímá prso. A protože znám příběhy matek s dětmi, které žužlají div že ne do puberty, mám dojem malého zázraku. Synova pohoda je nakažlivá, a tak si teď oba sebe užíváme zase o něco více.
 
Maminka J.
Zpět