Moje osobní reakce na články a komentáře k doporučování domperidonu

12.08.2014 21:30

Dovoluji si napsat postřehy k různým komentářům a článkům, které se poslední dobou objevují v souvislosti s doporučováním nebo odmítání účinné látky domperidon, která  zvyšuje tvorbu mateřského mléka a jiných postupů. 

 

Bohužel, většinou do porodnic přichází ženy s absolutní důvěrou ve zdravotní systém, s důvěrou, že jim vždy někdo poradí a pomůže při kojení svého dítěte. Stává se tak především proto, že ženy ztratily přirozené vzory péče o miminko a kojení. Například nikdy nevěnovaly pozornost tomu, aby kolem sebe kojící ženy pozorovaly, pokud je vůbec kolem sebe měly. Takže v momentu kdy žena po porodu v porodnici pokládá zásadní otázky ohledně chování a kojení dítěte  - buď na ně nedostane odpověď a nebo dostane informace, které absolutně nekorelují s tím, že je nutno dítě vnímat v celku s maminkou jako kontinuum, cítit a intuitivně mu nabízet jen teplou maminčinu náruč, kůži a prs. Drtivá většina žen dostane naprosto odlišné informace typu: nekojte ho často, maximálně 5 minut, nemějte ho v posteli, zabalte ho do peřinky a když pláče dejte mu dudlík, aby dlouho spalo a pokud nebude spát, dáme umělý příkrm. A to jsem vynechala průběh porodu a události bezprostředně po něm, které jsou klíčové pro nastavení celého procesu kojení a vztahové vazby. Všechna výše zmíněné doporučení ve svém důsledku vedou ke snížení tvorby mléka a někdy ženám trvá relativně dlouho než si uvědomí, že výše zmiňovaný a doporučovaný způsob péče o dítě  není cesta.

 

Nyní si položme otázku od koho ženy dostávají první rady? Pokud je to žena s velkým Ž, tak zaplať pánbůh za to i když mamince nepodá nejnovější informace z oblasti podpory kojení, alespoň ji uklidní a žena dále  žije v naději, že se situace nějak vyřeší…. Nebudu dále pokračovat ve výčtu následujících událostí. Ale jen tyhle věci, které se udály, jenž jsem popsala výše, začnou směřovat od problému k absolutně nefunkčnímu stavu (nepřisávající se miminko a bolavé prsy maminky). Pokud maminka nevyhledá skutečně odbornou pomoc, kojení vzdá, čemuž se nemůžeme divit, protože situace, které maminka zažívá jsou fyzicky (bolesti bradavek a prsů, horečky)  i psychicky (nespokojenost miminka) devastační. Před pár lety jsem byla skutečně konfrontována se situacemi v oblasti podpory kojení, které jsem neuměla řešit. Jednalo se zejména o situace, kdy se miminko nepřisávalo nebo kdy později kojení odmítalo. Slýchávala jsem verdikty v oboru těch nejchytřejších, které jsem znala, že tohle je prostě v hlavě té maminky a s tím se nedá nic dělat. Tento verdikt byl pro mě jako maminku první dcerky, kdy kojení nešlo dobře, naprosto nepřijatelný.

 

Je otázkou kdo jako první je u žen, které porodily své miminko. Je to žena? ….která, cituji: “kojení věří, věří schopnostem dětí a matek přisát se k sobě, má svá traumata nahlídnutá, pojmenovaná, vymezená, odčiněná, odpouštěná, zaintegrovaná a podpora pro ni znamená traumatický růst, neb je léčena a vyléčena a lidově řečeno, chodí bez berlí.“.

Jak mají ženy takovou bytost poznat a jak ji vyhledat? A pokud jsou tato slova jednoznačnou a jasnou pravdou, tak poškozeni jsme opravdu všichni a ještě dlouhou dobu budeme. Pokud je toto pravda, tak jsme zakletí v bludném kruhu a situace se nemá šanci zlepšit!

 

  Díky slovenské MAMILE a Dr. Jacku Newmanovi jsem pochopila zásadní význam toho nejdůležitějšího, což je podpora vztahové vazby mezi maminkou a dítětem a následné postupy, které přinášejí naději opravdu všem ženám! Tyto postupy zajišťují to, že i když žena není v úplně nejlepší psychické kondici, což je vzhledem k její náročné situaci logické, tak existuje pomoc, která ji přenese přes nejkritičtější místo, jako je například snížená tvorba mléka po porodu v důsledku separace způsobené např. fototerapií.  

 

Pokud všemožné články a komentáře nejsou návodem, jak situaci řešit, tak je to průšvih, protože my potřebujeme návody, my potřebujeme vědět, jak účinně matkám pomáhat, aby mohly kojit své děti. Planých slov a dedukcí již bylo dost. Všichni včetně zdravotníků i nás, nadšených poradkyň se musíme naučit, jakým způsobem matkám skutečně pomoci  - a o to tady jde – málokdo umí maminkám prakticky pomoci! Často slýchám, že přišla poradkyně, maminku krásně vyslechla, ale prakticky jí nepomohla a situace je stejná nebo horší.         

 

Nejsme psychologové a mnohdy neumíme matce poskytnout psychologickou krizovou intervenci v momentě, kdy je na pokraji svých psychický i fyzických sil. Jsou ženy, které umí poskytnout úžasnou emoční podporu, která vlastně ženě pomůže nejvíce. Do jaké míry je ale na takový druh podpory ve zdravotnickém zařízení a mnohdy v běžném chodu života prostor?  Tato forma podpory pro ženu by byla ideální, ale jakou dobu ještě bude trvat, než se k takovému modelu péče o maminky a děti dopracujeme? 

Každý si s sebou vleče těžké životní události a neskrývám fakt že tím, že dávám naději maminkám a jejich dětem a hledáním řešení pro ně, nacházím řešení i pro svůj osobní život a pro to, jakým způsobem budu jednou podporovat své děti v jejich rodičovství a to je podle mne léčení a naděje pro další generace.   

 

Tím, že používání domperidonu argumentuji medikací porodů, medikace neomlouvám. Vy všichni, kteří čtete tyto řádky nejspíše víte, že je nejlepší při porodním procesu žádnou medikaci nepoužít, ale ještě mnoho žen tyto informace nemá a neví jak dalekosáhlé může mít medikace při porodu důsledky. Ale i "takové" nebo spíš  o to víc si „takové“ ženy zaslouží pozornost a pomoc „všech, kteří prozřely“!

 

Já osobně si myslím a je na vás jestli se mnou budete souhlasit, že pokud se ženě podaří přes všechny nástrahy své miminko nakonec kojit, je to obrovský úspěch především té ženy, nikoliv nás poradců. Pokud jsme se rozhodly dělat poradenství, tak my můžeme nebo musíme v první řadě přijít k ženě a jejímu dítěti s nesmírnou úctou a pokorou za všech okolností, potom ženu musíme vyslechnout jakkoliv dlouho, potom jí můžeme nabídnout řešení a praktickou pomoc, potom jí můžeme pomoci s praktickými záležitostmi, pak jí vysvětlíme, co je důležité, co ona sama může udělat, aby se situace zlepšovala a všechno ostatní je již jen a jen na ní! Je naší povinností dále ženě poskytovat podporu, pokud to ona sama chce a hledat pro ni další řešení i praktické záležitosti pokud nás o to požádá. Je klíčové, abychom doporučily takové postupy, které jsou ověřené a fungují, včetně  bylinek a medikamentů po zvýšení tvorby mateřského mléka, pokud je to potřeba.    

 

V dalších komentářích na FB jsem našla frázi „kupčení s recepty“. Tuto frázi překládám na: hledání zdravotníků a lékařů, kteří vnímají, jak je kojení důležité pro dítě i pro ženu a kteří jsou otevření pro nové věci a postupy a jsou ochotni předepsat léčbu ženám a dětem, které ji potřebují. Takovou léčbu, která je volena nanejvýš zodpovědně k celé situaci a není alibisticky smetena ze stolu. U každé změny je potřebná odvaha a já si velmi vážím odvahy a otevřenosti všech, kteří ženám pomáhají, všech, kteří jdou a něco UDĚLAJÍ. Cokoliv, aby se žena cítila lépe – ať je to morální podpora nebo praktická pomoc.

Mohla bych v psaní pokračovat dále, ale jsem již unavena a bylo mi od skutečných přítelkyň doporučeno šetřit silami pro ty ženy, které budou potřebovat pomoc. Takže pokorně poslechnu a jdu se vypsat na zítřek. Zítra první ženu vyslechnu a prostě ji poradím při kojení jejího dítěte. Druhé, pokud mě o to požádá, obléknu jedno z dvojčátek a pomohu jí se vším, co bude potřebovat,  za třetí ženou se přijedu podívat, jak se zlepšilo pití miminka po bylinkách, za čtvrtou se pojedu podívat, jak se hojí bradavky a zjistím jak se paní daří aplikovat všechny doporučené postupy pro léčbu, páté ženě pomohu se nošením dítěte v šátku, který jí konečně došel poštou….      

Všem přeji při poradenství i v obyčejném životě rozum v hrsti a srdce na dlani!

Vaše

Pavlína

 

Zpět